POJENDNÁNÍ O DEMOKRACII

POJEDNÁNÍ O DEMOKRACII A SVOBODĚ JEDNOTLIVCE

DEFINICE DEMOKRACIE

DEFINICE SVOBODY JEDNOTLIVCE

Co je demokracie a co totalita? Jak mohu poznat co je totalitní a co ne? Co je demokratické a co ne?

 

Neexistuje žádná definice demokracie a ani pokus o ni .

 

A CO JE OBČANSKÁ SVOBODA? Svoboda moci svobodně vyjádřit svůj názor, svoboda moci svobodně nakládat se svým majetkem bez omezení a´t již od jakéko-li instituce. Svoboda moci svobodně nakládat se svými penězi!

 

 

Úvod

Dnes se mluví stále o demokracii, vlastně stejně jak o dávno už za tarého řecka.

Ale rozumíme tomu slovu? Chápeme ho všichni stejně.

A co to vlastně ta demokracie je?¨

Na to se těžko odpovídá. Neexistuje totiž definice a dokonce ani náznak nějakého úzu, který by alespoň zhruba nastínil pravidla „kde“ to ještě demokracie je a kde už ne.

 

A tak se stává, že rádoby demokratická země začne zavírat lidi bez soudů a nároků na obhájce, mučí vězně bez soudů a přitom stále tvrdí, že jsou demokratickou zemí. A kdo může říci, že ne když vlastně nikdo pořádně neví co to demokratická země je. Bylo snad Hitlerovo německo také demokratickou zemí. A co komunistické země byly také demokratické? Hitler přeci zvítězil ve volbách, tedy alespoň v těch prvních, které ho vynesly na post kancléře. V komunistických zemích také probíhaly volby, které ovšem byly řízené vládnoucí stranou a mnohde nešlo volit jinou stranu než vládnoucí komunistickou, Kdo nevolil, byl mnohdy prohlášen za protistátní živel.

 

A tak zde máme Hitlera a jeho vítězství ve volbách. Ty první byly dokonce zřejmě regulérní, účastnila se v nich v Německu celá řada stran. A jak to máme chápat dále. Byly tedy koncentrační tábory plodem demokratické zemně s demokraticky zvolenou vládou? Nebo ne?

 

 

 

1 .DEMOKRACIE NEMŮŽE EEXISTOVAT BEZ OBČANSKÉ SVOBODY!

Někdo může říci, že k demokracii je pokud existuje v zemi volební právo a více stran. Pokud ovšem Kim Čong Un v Severní Korei zavede více stran pak řekne vždyť jsme demokracie máme více stran. Lidé v Severní Korei budou muset volit danné strany, Kim bude stále u moci a nic se fakticky nemění! A také může Kim říci vždyť v Severní Korei je svoboda slova, lidé mohou říkat co chtějí tedy pokud je to v souladu s doktrínou a představami Kima a jeho režimu. Zdá se vám toto Severokorejské zřízení demokratické? Asi ne? Že ne? Nebo jo?

 

Dalším příkladem je Československá socialistická republika. Tedy země tehdejšího Východního bloku pod vedením Sovětského svazu. V této komunistické zemi nebyla jen Komunistická strana Československa, Komunistická strana Slovenska, ale také Československá strana lidová a Československá strana socialistická. Lidé museli chodit k volbám, kdo nešel musel počítat s tím, že bude mít problémy. Přesto, že formálně existovalo více stran jednalo se o jasně totalitní režim, který nepřipouštěl jiné názory než ty které hlásal. Navíc to byla země v područí SSSR a pokud si na chvíli myslela, že ne, tak vojska SSSR, která v Srpnu 1968 tuto zemi obsadila a okupovala, připomněla vedení země i jejím občanům, že žádná samostatnost se nekoná.

 

 

V tomto pojednání o DEMOKRACII z výše uvedeného vyplývá závěr či další část definice:

2. Pro posouzení zda jde o DEMOKRACII

je tedy zásadní pohlížet na FAKTICKÝ STAV VĚCÍ a ne na JEJICH FORMÁLNÍ PROVEDENÍ.

ROVNOST PRÁVA – soudy – policie – finanční úřad – banka – občan

 

PENÍZE – jsou opravdu moje? A kdy?

 

Majetek – Je opravdu můj? A kdy?

 

3. SVOBODA SLOVA, NÁZORU, VOLBY, PODNIKÁNÍ, NEOMEZENÝ POČET POLITICKÝCH STRAN Zákony omezující svobodu slova, ať již pod pláštíkem jakkoli ušlechtilých záměrů jsou přímo hrobem pro DEMOKRACII.

 

Zásadní pro DEMOKRACII je SVOBODA SLOVA, NÁZORU, VOLBY, PODNIKÁNÍ, NEOMEZENÝ POČET POLITICKÝCH STRAN a jejich možnost zveřejnit svůj názor a dostat ho k lidem voličům. V počátcích vzniku DEMOKRACIE, tedy v řeckých městských státech mohl každý hlásat na náměstí své názory. Pokud lidi zaujal tak mohl něco změnit, pokud ne ta k ne. Lidé se rozhodli sami. Řecké městské státy ovšem nebyly žádné mnohamilionové aglomerace. Z dnešního pohledu šlo o malá města spíše s desítkami tisíc obyvatel než statisíci. Na velké náměstí se mohli vejít téměř všichni dospělí obyvatelé takového státu. Dnešními náměstími pro sdělování a výměnu názorů jsou obecně média. A do těch se zdaleka nedostane každý. Je to otázka peněz a případně přístupu vlastníků jednotlivých médií. To samo je velké omezení pro DEMOKRACII.

 

V DEMOKRACII není možné, aby redaktor, korektor, šéfredaktor, majitel(é) médií (televize, rozhlas, sociální sítě, internet či jakékoli jiné médium co je či v budoucnu vznikne) určovali a rozhodovali o tom, co kdo může říkat a co ne! A už vůbec nemohou zasahovat, či projevů významných osobností či státníků, ať s prezentovanými názory jakkoli nesouhlasí!

 

(pokud dojde k porušení zákona je to věcí soudu, aby o něm rozhodl, nikoli nějakého redaktora..)

 

Zákony omezující svobodu slova, ať již pod pláštíkem jakkoli ušlechtilých záměrů jsou přímo hrobem pro DEMOKRACII.
Jestliže je někde schválen zákon typu – toto není možné publikovat bez souhlasu bezpečnostních složek (Pod pláštíkem ochrany občanů a demokracie!) pod hrozbou sankcí a vězení, tak to je už jasná totalita.

Jestliže je někde schválen zákon typu – občan nesmí vyjádřit takový a takový názor (Pod pláštíkem ochrany práv občanů) pod hrozbou sankcí a vězení, tak se občané takového státu usínající jeden den ve svobodné zemi probudí druhý den v totalitě aniž by si to vůbec uvědomili.

 

Rozbor proč:

 

Když budete chtít vést skutečnou diskusi ať již odbornou, s přáteli, partnery, politickou – téměř vždy se dostanete do názorového střetu. A pokud se pustíte do názorového střetu a řeknete nekompromisně svou pravdu či názor, je veliké šance, že se to někoho jiného dotknete. To že říkáte- vyjadřujete nepopulární, kontroverzní názor jdoucí třeba proti proudu otevíráte skutečnou diskusi na dané téma. (pokud všichni říkají či papouškují obecně přijatelná či „povolená! Dogmata se neúčastní diskuse a to většinou ze strachu něco říci. Pokud ve společnosti je strach říci nahlas svůj názor, tak již jde samozřejmě o totalitní systém – o tom snad nikdo nepochybuje)

 

Spousta zákonů namířených proti DEMOKRACII se zaštiťuje příklady – tam se stalo to a to a to! Se nesmí! Opakovat! Jenže tak to není – věci se opakovat budou. Žijeme v lidské nedokonalé společnosti.

 

 

4. Snaha o přílišnou dokonalost, byť s dobrými úmysly nás svádí do pekla.

Typický příklad: podívejte se ve své zemi kolik lidí zahyne na silnicích při autonehodách. Na celém světě je to cca 1 250 000 lidí ročně. Srovnejte to s počty obětí válek, s počty obětí teroristických útoků za rok. Můžete se také podívat na statistiku zabytých střelnou zbraní a pokuste se, pokud se vám to podaří, získat data kolik bylo zabito legálně drženou střelnou zbraní a kolik nelegálně drženou střelnou zbraní.

 

Takže zakážeme auta? Dobře budeme jezdit na koních. Někdo udělá statistiku, kolik lidí se zabilo či zranilo při jízdě na koni. No pokud na nich budeme jezdit všichni tak to nebude asi úplně malé číslo. No tak zakážeme koně. Dobře budeme chodit pěšky. No a někdo udělá statistiku, kolik lidí si zlomilo nohu či se zranilo při chůzi. A tak zakážeme chodit Pěšky! Snad je jasná absurdita snahy o absolutní dokonalost. Při každé lidské činnosti budou vždy určité ztráty, nehody, problémy, ale to nedává nikomu právo, aby pod pláštíkem těchto tragických událostí omezoval páva ostatních a dělal ze všech vlastně zločince.

 

5.Právo na to být považován za nevinného dokut se neprokáže opak „presumpce neviny“ je Pilířem DEMOKRACIE!

Nelze tvořit zákony pod heslem – hlavně když chytíme toho jednoho lumpa i když tím připravíme o práva o svobodu 1000 dalších lidí.

 

I KDYŽ SE TO NĚKOMU NELÍBÍ.

 

Odplata za názor, který se nehodí prostřednictvím finančních úřadů, tajných služeb policie, soudů institucí, které již z části nebo vůbec nemusí dodržovat základní lidská práva, či dokonce už nedodržují ani své vlastní zákony – natož aby dodržovaly zákony mravní vytvářející atmosféru strachu:

 

Přátelé to již opravdu, také není DEMOKRACIE

 

Zde je již jasné propojení moci úřední (policejní, soudní.., které by měly být oddělené od státu) se státem nebo spíše s mocí, která za státem není vidět.

 

U totalit typu Hitler, Stalin, Kim tj. nacionálního socialismu, komunismu bylo jasné, kdo a co je podstatou a představitelem totalitního zřízení. Bylo jasné kdo je představitelem totality, kdo ne a tedy kdo na které straně stojí.

 

Dnešní plíživá totalita, kterou někdo vytváří velmi sofistikovaně pod pláštíkem DEMOKRACIE její ochrany a ochrany občanů je mnohem nebezpečnější protože není vidět kdo za tím stojí, kam vůbec směřuje, co chce! Nevíte kdo, na které straně stojí.

 

Čím větší pravomoci dostanou represivní instituce (ať již zdůvodnění těchto pravomocí – zákonů bude jakékoli), tím bude daná totalita tvrdší a brutálnější!

 

Je nutné vytvořit definici DEMOKRACIE a toho kdy se jedná ještě o demokracii a kdy už ne. Tak aby občané, ale i poslanci věděli kde jsou meze, kam lze zají a kam už ne. Jinak bude DEMOKRACIE a SVOBODA, jen prázdným pojmem, který občany neuchrání.

 

 

Stejná základní práva pro všechny.

 

Nepleťte si právo a pravomoc

 

 

ZÁKLADNÍ PILÍŘE DEMOKRACIE

6. nedotknutelnost osobního vlastnictví

Nedotknutelnost OSOBNÍHO VLASTNICTVÍ

 

PENÍZE – jsou opravdu moje? A kdy?

 

No když byly doby, že existovalo bankovní tajemství banky si vážily svých klientů a na nic se neptaly, když neexistovalo omezení plateb v hotovosti, tak asi byly peníze opravdu vaše. Dnešní doba je však jiná.

 

Začněme příkladem: přepadnete banku vezmete si v ní peníze, které nejsou vaše – no přijede policie, začne to vyšetřovat, vás nejspíše chytí, ukradené peníze vám vezmou a vás zavřou. A řekněme tak to má být. Co když ale tuto situaci otočíme. Řeknete si jak? No prostě tak, že přijdete do banky, kde máte účet, máte na něm své poctivě vydělané a tvrdě zdaněné peníze. Chcete si je vybrat a úředník v bance vám řekne, že je vám nedá. Přijede polici, zatkne ho a vám dá vaše peníze? Ne! Řeknou vám policisté – no mi nevíme asi se obraťte na soud!

 

Banka či platební instituce (např. PAyPal) se vás ptají kde jste vzali vaše peníze, na co je použijete a pod? Jak je to možné. Vždyť banka je soukromá firma, sice musí splňovat určité speciální normy, ale pořád soukromý subjekt Může být moje, může být vaše a co je jí do toho kde jste vzali peníze či na co je používáte! Letecká společnost musí také splňovat speciální požadavky aby mohla provozovat svou činnost a také se vás neptá kde jste vzali na letenky. A co třeba pekárna také musí splňovat speciální hygienické normy. Tak to až přijdete do obchodu a řeknete chci 10 rohlíků, tak vám prodavačka řekne a kde jste na to vzaly, odkud jsou ty vaše peníze!

 

No řekneme si otevřeně v takovém systému už ty peníze Vaše vlastně tak ani Vaše nejsou. Nebo myslíte, že ano?

 

Přitom se omezí možnost objemu placení v hotovosti.

 

V normální zemi by se vás na to, kde jste vzali peníze, měl možnost zeptat jen finanční úřad či policie! Jinak už nežijete v DEMOKRACII!

 

Všechny zákony, které toto umožňují vzniklé pod pláštíkem boje proti praní špinavých peněz či terorizmu ve skutečnosti jen oklešťují vaši svobodu.

 

 

7. SVOBODA S PŘI NAKLÁDÁNÍ S VLASTNÍM FINANČNÍM MAJETKEM PATŘÍ K PILÍŘŮM DEMOKRACIE A JAKÉKOLI JEJÍ OKLEŠTĚNÍ JE NAPROSTO NEPŘÍPUSTNÉ.

Dejme si příklady:

 

Děláme to proto, že bojujeme proti praní špinavých peněz: velké daňové úniky dělají velké firmy či lidé kteří obchodují nelegálně například drogové kartely. Kdo viděl seriál NARCOS tak se dozvěděl, že Crtel z Cali rozdával na počátku 90 let. 1 000 000 000 USD ročně na úplatcích. Také tam zaznělo, že vlastnil několik bank. Ti opravdu velcí mají svoje banky, politiky, policisty, daňové úředníky. Na ty se nikdo dle zákonů proti praní špinavých peněz nedostane. Pokud se nějaký úředník finanční správy vůbec o něco takového pokusí, tak dostane přes prsty a ostatní si již dají pozor. Pak si spousta úředníků začne vybíjet svou frustraci na středních a malých firmách a na běžných občanech. Běžný občan, který má velmi omezený přístup k právu ( viz odstavec PŘÍSTUP K PRÁVU PRO VŠECHNY), SE MÁ JEN VELMI MALOU ŠANCI BRÁNIT. A TAK SE NAKONEC ZÁKONY proti praní špinavých peněz obrátí proti těm, které měli chránit a slouží k další destrukci DEMOKRATICKÉHO zřízení.

 

Většina lidí je slušných, nelze říci všichni jsou lumpové a tak se k nim budeme chovat, než se prokáže opak.

 

Nelze tvořit zákony pod heslem – hlavně když chytíme toho jednoho lumpa (kterého nakonec většinou stejně nechytíme a když ano tok ho soud osvobodí) i když tím připravíme o práva o svobodu 1000 dalších lidí.

 

8. V DEMOKRACII TO MUSÍ BÝT TAK, ŽE VÁM NĚKDO PROKÁŽE, ŽE PENÍZE, KTERÉ MÁTE JSOU NELEGÁLNÍ A TEPRVE TEHDY JE MŮŽE ZADRŽET. POKUD JE TO JINAK ŽIJETE V TOTALITĚ, AŤ JIŽ SE NAZÝVÁ ČI TVÁŘÍ JAKKOLI!

 

Majetek – NEMOVITOST – Je opravdu můj? A kdy?

 

Vyděláváte peníze. Honíte se od rána do večera. Každou korunu, každý cent, který vyděláte, zdaníte! Jdete si koupit nemovitost – při převodu platíte daň z nabytí (?). Takže jste si koupili za své zdaněné peníze dům a chcete v něm bydlet. A myslíte si, že je váš. Ale je?

 

Máte dům a pozemek. Chcete postavit plot, něco ubourat či přistavět musíte se ptát úřadů, zda můžete. Vy z toho domu, který jste si koupily za své zdaněné peníze, a zaplatili daň z převodu a při stavbě domu zaplatili stavební firmy a dodavatelé z každé dodané věci daň z příjmu a DPH, musíte ještě každý rok zaplatit daň?! No pokud vám ji budu chtít, jako stát sebrat můžu ji zabavit, tak jak to udělali komunisté – znárodnit. Jenže to nevypadá dobře a je to NDEMOKRATICKÉ!. No, ale co když řeknu, že daň z nemovitosti je 5% z úředně stanoveného odhadu! A co když to bude 10%? Jak dlouho to vydržíte platit?

 

Ještě si myslíte, že je to opravdu vaše?

 

V jakém státě žijete?

 

A žijete v DEMOKRACII nebo kde?

 

9. Další pilíř DEMOKRACIE – Pokud budete žít v opravdové DEMOKRACII bude stanovena zákonem a hlavně ústavou maximální celková výše všech daní, které na vás může stát uvalit!

 

Daňová politika

 

Musí být jasně dáno, kdo a jaké daně do jaké výše může nařídit, s tím že je sledována celková výše daní, které mohou být na občany a soukromý sektor uvaleny. Ve středověku to byl desátek. Dnes je to mnohem více. Je třeba najít číslo, ale rozhodně by nemělo být vyšší než 50%.

 

Další nešvar je placení daně z daně. ŽE JE TO NEMOŽNÉ. Podívejte se na pohonné hmoty. Je cena nafty či benzínu od dodavatele, pak spotřební daň k tomu si něco přidá jako svou marži vlastník čerpací stanice a z toho všeho platíte DPH. Tedy platíte DPH i z spotřební daně! To je naprosto nepřijatelné. Kdyby se takto choval soukromník tak ho novináři a politici rozcupují a nejspíše by skončil ve vězení.

 

10. ROVNOST PRÁVA – úřad – soudy – policie – finanční úřad – banka – občan

 

V DEMOKRATICKÉ zemi by měla platit rovnost právy a přístupu k němu. Na tom se asi shodnou všichni. Ale je to v současné době tak.

 

Podívejme se na různé varianty:

 

Úřad – občan

 

Občan něco poruší – úřad může občana okamžitě pokutovat, sankcionovat

 

Úřad něco poruší, nedodrží zákon a postih vůči němu natož vůči úředníkovi co se porušení dopustil prakticky neexistuje. Teoreticky se můžete obrátit na soud, ale:

 

Soudy trvají dlouho a stojí nemalé peníze, úředníkům to nevadí, protože oni to neplatí, za ně to platí úřad což je stát tedy i ten občan co si stěžuje!

 

Občan si musí platit vše sám!

 

A když jde k soudu, musí platit právníka advokáta a ještě zaplati 4% soudní poplatek z částky o kterou se soudí (to je naprosto nemravné a porušuje rovnost přístupu k právu zásadním způsobem). Občan který platí daně ze vše co jde, aby měl soudy policii a další služby od státu, proč má platit soudu, který už si zaplatil. Soudní poplatek je omezen max. výší v ČR je to tuším 2 000 000Kč. Takže pokud se soudí banky a velké firmy, těm je to jedno. Právníky stejně platí buď vlastní nebo paušálem a při miliardových příjmech je nějaké 2mil. už nerozhodí. Ale co občan kterého poškodila nemocnice, či úřad a který utrpěl jednáním takového úřadu škodu v 10 mil. Kč. Který nemá ani na ty právníky, kde má vzít statisíce, či milión nebo dva na soudní poplatek. Zdá se vám to jako rovný přístup k právu?

 

11. Rovný přístup k právu ať již z hlediska finančního, nebo výše a rychlosti postihu občana, úřadu či úředníka, který musí být pro všechny stejný, tedy jak pro občana tak pro stát či úředníka JE DALŠÍM PILÍŘEM DEMOKRACIE.

 

12. Právo shromažďovací:

 

Dle tohoto práva je nutné dané shromáždění ohlásit.

 

Ale co když si nějaký úředník myslí, že ohlášení k jeho úřadu je vlastně povolení které on uděluje, Co když se shromáždění řádně ohlášené rozhodne policie rozpustit. Nebo když policie brání lidem ke vstupu na místo shromáždění. Policie jednoznačně pak poruší jedno ze základních pravidel demokracie a ztrácí tak okamžitě statut veřejného činitele. Policie, která má chránit demokratická pravidla a zákon, placená z daní lidí kteří se chtějí setkat-shromáždit, postupuje proti nim na základě rozkazu či přání někoho! No to jistě už demokracie není.

 

Pokud by se něco takového přeci jen stalo v demokratickém státě, ostatní složky policejní a soudní-justiční by proti velitelům takového zákroku tvrdě zasáhly a strůjci takového zásahu by byli postaveni před soud. Pokud se tak nestane a ostatní složky policie a justice drží „basu“ s útvarem který takto nedemokraticky zasáhl, pak jde již jednoznačně o nedemokratický stát s totalitními prvky.

 

13. Pro fungování demokracie je nutné, aby policie a justice fungovali kvalitně, chápali základní principy demokracie a hájili je nejen proti těm dole, ale také proti těm nahoře!

 

17. každý bezúhonný dospělý občan má právo se bránit a vlastnit zbraň

 

Každý člověk má právo se bránit proti útoku na sebe, svou rodinu, své přítele. Zákony nesmí nadržovat útočníkovi. Pokud je na vás v míru veden útok, je třeba , aby zákonodárci brali v potaz ohromnou převahu na straně útočníka danou již momentem překvapení! I trénovaný člověk má velký problém se takovému útoku ubránit. Pro slušného netrénovaného člověka je to opravdu velmi těžké. Musí se rozhodnout ve zlomku vteřiny! Pokud je jeho mysl zatížene tím , že bude následně tahán po soudech a tam v klidu soudní místnosti bude někdo hodiny rozebíret situaci na kterou měl napedený vteřinu či dvě, tak jsou šance napadeného prkticky mizivé. Z toho musí vyplinout jasné pravidlo: Jakákoli obrana je přiměřená! Útočník musí nést odpovědnost za všechny následky, které svým útokem způsobí!

 

Dnes se hodně bojuje proti možnosti držet legálně zbraň. Politici se schovávají za spoustu důvodů proč držení zbraní omezit. Ve skutečnosti je ovšem kriminalita provedená s legálně drženými zbraněmi minimální a blíží se statisticky nule. Domnívám se, že snaha některých o odzbrojení občanů je vedena strachem z vlastních lidí – odzbrojeným lidem se mnohem snáze vládne a odebírají jejich práva než těm ozbrojeným.

 

Co může poslanecká sněmovna, odhlasovat a co ne?

 

Jinými slovy k čemu dostává ve volbách mandát a k čemu ne?

 

Co je třeba odhlasovat referendem?

 

Co vůbec nesmí být na pořadu dne?

 

Co musí stát či nějaká společnost splňovat, aby ji bylo možno považovat za demokratickou.

 

DEFINICE DEMOKRACIE V BODECH

1 .DEMOKRACIE NEMŮŽE EEXISTOVAT BEZ OBČANSKÉ SVOBODY!

2. Pro posouzení zda jde o DEMOKRACII

je tedy zásadní pohlížet na FAKTICKÝ STAV VĚCÍ a ne na JEJICH FORMÁLNÍ PROVEDENÍ.

3. SVOBODA SLOVA, NÁZORU, VOLBY, PODNIKÁNÍ, NEOMEZENÝ POČET POLITICKÝCH STRAN Zákony omezující svobodu slova, ať již pod pláštíkem jakkoli ušlechtilých záměrů jsou přímo hrobem pro DEMOKRACII.

V DEMOKRACII není možné, aby redaktor, korektor, šéfredaktor, majitel(é) médií (televize, rozhlas, sociální sítě, internet či jakékoli jiné médium co je či v budoucnu vznikne) určovali a rozhodovali o tom, co kdo může říkat a co ne! A už vůbec nemohou zasahovat, či projevů významných osobností či státníků, ať s prezentovanými názory jakkoli nesouhlasí!

4. Snaha o přílišnou dokonalost, byť s dobrými úmysly nás svádí do pekla.

5.Právo na to být považován za nevinného dokut se neprokáže opak „presumpce neviny“ je Pilířem DEMOKRACIE!

6. nedotknutelnost osobního vlastnictví

7. SVOBODA S PŘI NAKLÁDÁNÍ S VLASTNÍM FINANČNÍM MAJETKEM PATŘÍ K PILÍŘŮM DEMOKRACIE A JAKÉKOLI JEJÍ OKLEŠTĚNÍ JE NAPROSTO NEPŘÍPUSTNÉ. V normální zemi by se vás na to, kde jste vzali peníze, měl možnost zeptat jen finanční úřad či policie! Jinak už nežijete v DEMOKRACII!

8. V DEMOKRACII TO MUSÍ BÝT TAK, ŽE VÁM NĚKDO PROKÁŽE, ŽE PENÍZE, KTERÉ MÁTE JSOU NELEGÁLNÍ A TEPRVE TEHDY JE MŮŽE ZADRŽET. POKUD JE TO JINAK ŽIJETE V TOTALITĚ, AŤ JIŽ SE NAZÝVÁ ČI TVÁŘÍ JAKKOLI!

9. Další pilíř DEMOKRACIE – Pokud budete žít v opravdové DEMOKRACII bude stanovena zákonem a hlavně ústavou maximální celková výše všech daní, které na vás může stát uvalit!

10. ROVNOST PRÁVA – úřad – soudy – policie – finanční úřad – banka – občan

11. Rovný přístup k právu ať již z hlediska finančního, nebo výše a rychlosti postihu občana, úřadu či úředníka, který musí být pro všechny stejný, tedy jak pro občana tak pro stát či úředníka JE DALŠÍM PILÍŘEM DEMOKRACIE.

12. Právo shromažďovací

13. Pro fungování demokracie je nutné, aby policie a justice fungovali kvalitně, chápali základní principy demokracie a hájili je nejen proti těm dole, ale také proti těm nahoře!

14. musí chránit práva a svobodu jednotlivce!

15. musí být schopna měřit všem stejným metrem

16. musí mít schopnost bránit sebe, svoje hodnoty a své občany bez ohledu na okolnosti

17. každý bezúhonný dospělý občan má právo se bránit a vlastnit zbraň

18. V DEMOKRACII nesmí být možno přenášet odpovědnost za skutky někoho na někoho jiného!

19. V DEMOKRACII MUSÍ BÝT BANKOVNÍ TAJEMSTVÍ ZÁKONEM!

Jakmile dojde ke ztrátě duchovných hodnot dojde k rozpadu dané společnosti bez ohledu na její materiální stav!